Stopy folklóru

Jiří Sycha, dirigent Táborského symfonického orchestru Bolech, poskytl rozhovor Táborskému deníku krátce před koncertem v táborském Divadle Oskara Nedbala 26.5.2019, který nesl název: Stopy folklóru. Zkrácená verze vyšla v novinách dne 24.5.2019.

Úvodní slovo pronese Kristina Vrkočová, kdo to je a čím si tuto poctu zasloužila? Čeho se její proslov bude týkat?

Kristina Vrkočová je redaktorka ČT, která dlouho působila v táborském regionálním studiu ČT a nyní pracuje v rozhlasovém studiu v Českých Budějovicích. O Bolechu má povědomí již dlouho a sympatizuje s ním, ba co víc - svou moderací ho chce do budoucna podpořit. Není bez zajímavosti, že její prastrýc Bohuslav Štěpánek byl 25 let dirigentem tohoto orchestru a její švagr je jeho dirigentem současným. Ve svém průvodním slovu se dotkne zajímavostí ze života skladatelů, kteří se budou hrát a poví něco o vzniku skladeb a jejich charakteru.

Je pro vás koncert Stopy folklóru něčím výjimečný? Má být jedním z posledních vystoupení, které se v Divadle Oskara Nedbala uskuteční před plánovou rekonstrukcí.

Tento program je výjimečný hned dvěma skutečnostmi; jednak tím, že většinu skladeb, které na koncertě zazní, orchestr ještě nikdy nehrál. Musel je nově nastudovat. O to zajímavější by ale program měl být i pro skalní fanoušky Bolechu, kteří chodí na všechny jeho koncerty. Další zajímavostí je dramaturgická forma koncertu, které říkáme hudební mozaika. Drobné skladby kontrastních charakterů a barev vytvoří pestrou směs hudby, a místy z mozaiky probleskne jako paprsek čistý hlas naší sólistky Karolíny Berkové.

Jak dlouho a jak často na něj trénujete?

Na tento program se chystáme 3 měsíce, přičemž se jedná o 13 zkoušek pro hráče na smyčcové nástroje a 7 zkoušek pro hráče na dechové nástroje a nástroje bicí. Zkoušku máme zhruba jednou týdně.

Uvádíte, že je inspirován lidovou hudbou a exotikou, to jsou kontrastní styly, můžete toto trochu vysvětlit? Na co byste nalákal návštěvníky a proč?

Měli jsme snahu dostat do programu oba tyto pro posluchače přitažlivé prvky - lidové melodie v symfonické sazbě (např. známé Uherské tance od Brahmse nebo jemná staroanglická fantazie Greensleeves, či irské barokní melodie od Carolana) a vedle toho exotické hudební barvy Bizetovy Carmen, Čajkovského tanců z Louskáčka či hudby z filmu Cikáni jdou do nebe. Je to krásné spojení a v některých skladbách se propojuje obojí. Z české hudby zahrajeme polku z Dvořákovy České suity a dva Nedbalovy tance z operety Polská krev. Kromě výše zmíněného chystáme pro posluchače parádní přídavek - filmovou Klezmerovou muziku s úžasným nábojem a nádherným klarinetovým sólem.

Ještě jsem si všimla změny v názvu vašeho uskupení z komorního na symfonický orchestr, co vás k tomu vedlo a proč?

Vedení hudebního spolku se jednoduše domluvilo na korektnějším názvu orchestru. Hudební teorie o obsazení hudebních těles učí, že "komorním orchestrem" nazýváme seskupení, která mají 10 a více hráčů. Při obsazení se všemi dechovými nástroji dřevěnými, bicí složkou a smyčci se jedná o komorní filharmonii (jakou známe třeba z Českých Budějovic). A konečně, obsazení, kde je vedle smyčců i kompletní řada dechových dřevěných a žesťových nástrojů, bicí nástroje a harfa (popř. klávesy), je obsazením symfonickým. V Bolechu dnes hraje kolem 60 hráčů, před 10 lety to byla třetina. Dříve komorní orchestr tedy chceme nyní nazývat správněji vzhledem k velikosti obsazení, a tak proto od nynějška používáme označení Táborský symfonický orchestr Bolech. Je to správnější.

Ptala se redaktorka Táborského deníku Ing. Lenka Pospíšilová