Vzpomínka na Zdeňka Beneše

V sobotu 19. listopadu odešel do hudebního nebe všestranný hudebník, pedagog, sbormistr, rodák z Tábora Zdeněk Beneš, který byl presbyterem, kurátorem a varhaníkem táborského sboru Českobratrské církve evangelické a dlouholetým vedoucím pěveckého sboru Hlahol. Od roku 2000 byl držitelem Ceny města Tábora.

"Náš milovaný tatínek a dědeček nás opustil po těžké nemoci v sedmdesáti letech. Jeho dny byly naplněny neutuchající činorodostí v mnoha oborech, ale též obětavostí a starostí o druhé. Své okolí obohacoval moudrostí a zkušenostmi, především však svou srdečnou přátelskou povahou a břitkým humorem," připomíná jeho rodina.

Celý text...

Se Zdeňkem jsme se rozloučili při bohoslužebném shromáždění v sále Masarykova domova v sobotu 26.11.2022. Náš orchestr Zdeňkovi věnoval smuteční kytici, kterou předali členové výboru: Mirka Kloboučníková, Jiří Sycha a Petr Vobora.

Vzpomínková korespondence (červen 2021)

Zdeněk Beneš:

Vážení přátelé,

nepíše se mi to dobře, ale okolnosti zdravotní mne přitlačily do kouta. Problémy se táhnou již delší dobu, stále jsem doufal v nějaké zlepšení, ale to nepřichází. Jednak chronický výhřez dvou plotýnek způsobuje bolest při hře při delším sezení na židli, ale ještě víc mě trápí ruce. Artrózy kloubů prstů, zvláště ukazováčků, a postupující chvění levého prsteníku a malíčku. Říkám optimisticky, že by to bylo dobré tak na vibrato v largu. Pohyblivost vázne. Usoudil jsem tedy, že nastal čas, abych se stáhl a nebyl přítěží. Je mi to moc líto, neboť jsem se v přátelské atmosféře mezi lidmi v Bolechu cítil výborně a na každé setkání se připravoval a těšil...

Tož nebuďme sentimentální. Doufám, že se v řadách dorostenců najdou noví zapálení bojovníci na bitevním poli hudebním.

Slibuji, že budu dění orchestru sledovat a v rámci možností podporovat.

Váš Zdeněk Beneš a jeho viola.

Petr Vobora:

Vážený pane Beneši.

Stejně tak, jak se Vám špatně psala Vaše zpráva, tak mně se špatně četla. Už jsme o tom spolu krátce mluvili, ale slíbil jsem, že Vám odepíšu. 

Já osobně jsem Vás v Bolechu zažil jen krátce, tedy v posledních zhruba 2 letech. A protože jste na pódiu „sedával“ těsně přede mnou, nemohl jsem nevnímat Váš klid, vyrovnanost a ryze přátelskou povahu. Což mi na Vás bylo vždy sympatické.

Rád uvedu jednu soukromou vzpomínku na Vás. Bylo to těsně před koncertem loni v Milevsku (30.8.2020), když jsme čekali na zahájení, a ještě zbyla chvilka na cigaretku. Vraceli jsme se ze soustředění z Blatné a já už neměl co kouřit. Tehdy jsem od Vás „vysomroval“ cigaretu. Ochotně jste mi ji nabídl a chvíli jsme klábosili… Za pár měsíců byla zkouška Bolechu v Chýnově v kulturáku, a když Jirka Sycha vyhlásil přestávku, zašel jste za mnou s otázkou, zda nemám cigárko. Já neměl (kouřím jen příležitostně) a hrozně mě to tehdy mrzelo kvůli Vám…

Opravdu mě velmi těší, že jste – jak píšete – čas v orchestru strávil v přátelské atmosféře a že mezi lidmi v Bolechu jste se cítil výborně. To je pro nás velká pocta a vlastně tak trochu i cíl našeho snažení. Děkujeme za Vaše nepřehlédnutelné působení v orchestru. A věřím, že ještě mockrát navštívíte naše koncerty – budete vždy vítán.

Přeji Vám pevné zdraví a dobrou mysl.

Za výbor i celý orchestr Bolech zdraví Petr Vobora