Česká mše vánoční v Jistebnici

Report z koncertu:

Bolech existuje už bezmála 150 let, ale nemáme žádné zprávy o tom, že by někdy zahrál v Jistebnici. Po nezdařeném pokusu o Rybovku v Hořepníku (překvapivě jsme byli odmítnuti místní farností, přestože pan starosta Kotýnek o nás moc stál) jsem oslovil pana faráře Pavla Němce z Římskokatolické farnosti v Jistebnici. Ten projevil značné nadšení pro povánoční provedení Rybovky a s radostí nabídl kostel sv. Archanděla Michaela.

Já jsem dnes byl (již podruhé o letošních Vánocích) opět v roli „impresária“ a pomáhal jsem panu farářovi při organizaci vystoupení.  

Už během zkoušky, která začala v 17:15, se kostel začal plnit návštěvníky. A tak prozíravý pan farář mě požádal, aby hudebníci přemístili své futrály a další pomůcky do zákristie (či jinam) a uvolnili tak lavice v bočních oltářních lodích pro diváky. Oltářní prostor je v jistebnickém kostele je tak velký, že by klidně pojal celý Bolech (včetně tympánů :-)), ale dirigent Vojta umístil 19 hudebníků pod vyvýšený oltářní plac, a to z akustických důvodů. Pročež necelých 25 sboristů zpívalo nad orchestrem o 4 schody výše. A bylo to tak dobře.  

Přesně v 18:00 pan farář Němec uvítal posluchače v totálně natřískaném kostele. Následně mi předal slovo a já jsem v úvodu zmínil právě to naše historicky první vystoupení v Jistebnici. A pochopitelně poděkoval místní farnosti i Městu Jistebnice za pozvání. Pak jsem stručně pohovořil o dnešním programu a následně přivítal „silnou“ čtyřku sólistů. Byli to: Helena Kalambová (soprán), Monika Jägerová (alt), Martin Slavík (tenor), Michal Marhold (bas). Mimochodem, v tomto složení měli pěvci zazpívat Rybovku i v táborském divadle, ale tehdy se zadařilo jen na 50% :-) Na varhany doprovodila Kačka Horatlíková.

Naše premiérové vystoupení v Jistebnici mělo úspěch, ovace nebraly konců. Vojta Čapek vedl orchestr velmi dobře a po nekonečném aplausu správně usoudil, že je čas na závěrečnou koledu. Narodil se Kristus Pán si s chutí zazpívali fakt úplně všichni. I já. Dobrý pocit z naplněného večera mě přiměl k tomu, že jsem se poměrně nečekaně (samotného mě to překvapilo) rozhodl udělat závěrečnou řečnickou tečku: „Vážení přátelé, děkujeme vám za vaši hojnou účast a vytvoření skvělé atmosféry dnešního večera. Slibuji vám, že se budeme snažit s naším orchestrem opět zavítat do Jistebnice dříve než za 150 let.“ A popřál jsem přítomným vše dobré v roce 2024, hlavně hodně zdraví a lásky.

Po vystoupení jsme využili pohostinnosti místní fary a občerstvili se horkým čajem (místy s rumem) a vánočkou. Pan farář Němec byl velmi spokojený, my též. Myslím, že se tomu říká: win-win. Kéž by nás tahle strategie „vzájemné prosperity“ provázela i v roce 2024.

Připravil: Petr Vobora