Připomínka 100 let od úmrtí Bolecha

V sobotu 3. února 2024 jsme uctili památku Františka Bolecha, od jehož úmrtí uplynulo 1. února přesně 100 let. Pietní akt zahájili členové táborského pěveckého sboru Hlahol pod vedením hostujícího sbormistra: Jakuba Smrčky. Poté členové vedení orchestru Miroslava Kloboučníková a Jiří Sycha položili věnec na hrob Bolecha a zapálili dvě svíce.

Následovala krátká úvodní zdravice předsedy hudebního spolku Petra Vobory, který mimo jiné řekl: “Náš orchestr, který ve svém názvu hrdě nosí jméno právě Františka Bolecha, je pokračovatelem tělesa, jehož první produkce se konala před téměř 150 lety. František Bolech vedl orchestr úctyhodných 27 let. Za tu dobu si vybudoval značný věhlas a hudební renomé, takže orchestr později přijal do názvu jeho jméno. A tato tradice se udržela do dnešních dnů. Je více než symbolické, že vzpomínáme na skvělého hudebníka, táborského občana, v roce 200. výročí narození Bedřicha Smetany, v roce 150. výročí narození Oskara Nedbala, v roce 120 výročí úmrtí Antonína Dvořáka, v Roce české hudby. A věřím, že František Bolech by měl radost, kdyby věděl, že ho řadíme k zástupu renomovaných českých hudebníků a skladatelů. Bezpochyby si zaslouží být členem této významné společnosti.“

Hlavní projev přednesla pěvkyně, hudební pedagožka a historička dr. Ludmila Peřinová, které právě vychází nová kniha o Františkovi Bolechovi. A právě ze své knihy citovala mnohé pasáže, když vyzdvihla Bolecha jako výraznou osobnost hudebního života v Táboře, který kromě řízení orchestru spolupracoval se sborem Hlahol a dalšími, vyučoval hudbu jako vynikající klavírista a varhaník, podílel se na založení Městské hudební školy. Zmínila též Bolechův význam v jeho civilním povolání jako profesora matematiky a technických věd na táborské hospodářské akademii. V závěru své řeči paní Peřinová významně ocenila, že v současné době jsou v Táboře pokračovatelé Bolechova odkazu.

Přítomnost pěveckého sboru Hlahol na tomto pietním aktu nebyla náhodná. Bolech je totiž osobnost zajímavá i pro zpěváky, jak zmínila i Ludmila Peřinová. Sám byl velkým pěvcem a organizoval projekty oratorních děl. Takže snad se nám podařilo naplnit záměr dnešního setkání, které jsme pojali v duchu:

„Nejdeme sem smutnit, ale radovat se z našeho skvělého předchůdce, bez kterého se v jeho době kulturní život v Táboře neobešel. Za jeho jménem stál zaručený úspěch. ‚Dělá to Bolech‘, neslo se městem.“ Kéž by to tak bylo i v dnešní době. Pojďme se připojit k citaci kronikáře Jana Puchty, který píše: „Bolechovi budiž čest a sláva navěky v Táboře“.