Kniha o Františkovi Bolechovi

U příležitosti koncertu „Oskar Nedbal a jeho přátelé“ dne 24.3.2024 představila Ludmila Peřinová svou knižní novinku o Františku Bolechovi. Knihu vydalo Husitské muzeum v Táboře a náš orchestr ji finančně podpořil. 

Ludmila Peřinová o Františku Bolechovi prozradila, že působil u hudebního spolku čtyřicet let a jako dirigent dvacet pět let. Na jeho pozvání zavítaly do Tábora významné osobnosti jako houslový virtuos František Ondříček nebo Jaroslav Kocián, ale i pěvkyně Ema Destinová. Koncertovala zde i Česká filharmonie dirigovaná Oskarem Nedbalem a později Vilémem Zemánkem. Nezanedbatelná byla role Františka Bolecha při založení místní hudební školy v roce 1913. František Bolech byl legendou už za svého života, v Táboře byl velmi oblíbený nejen v hudebním, ale také společenském světě. Působil jako profesor a rektor tehdejší táborské vysoké školy hospodářské akademie, byl badatelem, výzkumníkem, autorem mnoha vědeckých publikací i zastupitelem. Svůj otisk zanechal i v nové tváři Tábora, jako geodet vyměřoval čtvrti Nové město, Svépomoc nebo vilovou čtvrť pod Kotnovem.

Jakub Smrčka, ředitel Husitského muzea a člen Mezinárodní společnosti Oskara Nedbala ocenil možnost spolupracovat na poli hudebních dějin Tábora. Podle jeho slov je kniha plná zajímavých informací a téměř každá strana souvisí s Táborem a jeho historií. Knihu si mohli návštěvníci zakoupit přímo ve foyer divadla a mnozí si vyžádali podpis s věnováním autorky.

Ludmila Peřinová v závěru knihu shrnuje: „Je potěšitelné a nadějné, že současná tendence činnosti Táborského symfonického orchestru Bolech jde ve stopách toho, který se o rozkvět tělesa tolik zasloužil. Dramaturgie orchestru se vyhýbá mělkému líbivému „populistickému“ repertoáru (na který byl sám František Bolech háklivý) a nabízí kompoziční kvalitu hodnou Bolechova odkazu. V posledních letech sahá i k velmi náročným vokálně symfonickým partiturám ve spolupráci s táborskými spojenými sbory…“

„Táborští si cení svých předchůdců, kteří v našem městě zanechali významnou kulturní stopu. Kéž je tato tendence vzestupná a kéž k tomu svým dílem přispěje i tato kniha.“